Z tisku

Rozhovor pro regionální měsíčník ECHO 1/2012

Co pro Vás znamená úmrtí Václava Havla?

Ztrátu dobrého člověka a navíc významné osobnosti, která se podílela na nastolení návratu k demokracii. Jeho praktická politika sice nebyla moc úspěšná (nebyla totiž nikdy moc praktická), ale jeho morální imperativ bude naše společnost postrádat. Bylo to jasně patrné z ohlasu veřejnosti v průběhu loučení s ním. Teprve po jeho smrti dala jasně najevo, že takovou autoritu potřebuje a že za ní (momentálně) není náhrada.

Setkali jste se osobně. Měli jste k sobě bližší vztah?

Dva roky jsem pro něj přímo pracoval, tehdy jsme se potkávali pracovně často a neformálně občas. Dozvěděl jsem se, že mě měl rád, ale sám mi to neřekl. Nepatřil jsem do nejbližšího okruhu jeho přátel, ale věděl o mě a měl ve mně spolehlivou podporu. To asi oceňoval nejvíc. Později jsem s ním a jeho lidmi spolupracoval na společensko politických akcích s nadací Patriae, kterou jsem řídil. Dělali jsme toho hodně. Výročí Charty 77 na Hradě, Cenu sv. Vojtěcha a další akce. Jednou jsme společně nesli protestní petici na velvyslanectví Běloruska do Tróje. Nikdo nám neotevřel. Smáli jsme se, že jsme legrační dvojice: bývalý prezident a obyčejný senátor a jak se nás bojí. V roce 1997 jsme společně založili nadaci Forum 2000 a sérii stejnojmenných mezinárodních konferencí na různá globální politická témata. Loni byla již 16. Je to za ta léta nejvýznamnější mezinárodní akce toho druhu u nás. Letos bude poprvé bez jeho osobní účasti.

Vzpomínáte v souvislosti s jeho osobou na nějaký zajímavý zážitek?

Mám řadu takových spíše subtilních zážitků. On byl velice plachý. Mé oddělení se někdy v 91. roce stěhovalo do jiných kanceláří na Hradě, kolegové byli kdesi na přípravách a já byl sám v našich budoucích, dosud zcela prázdných místnostech s jednou židlí. A on byl zrovna na obchůzce po kanceláři. Přišel sám, ukázal jsem mu prázdné místnosti a on byl v rozpacích. Náš rozhovor byl poznamenán nervozitou, protože já jsem vychován tak, že ruku podává ten důležitější jako první, on zas při své skromnosti čekal na mě. Já čekal na jeho otázky a on byl zvyklý, že se na něj každý vrhne a zavalí ho řečí, Bylo to srandovní, byli jsme jako dva mimozemšťani (každý z jiné planety) oněmělí samou zdvořilostí.

Rutinní záležitostí bylo přijímání velvyslanců. Po převzetí pověřovacích listin probíhal krátký rozhovor. Pan prezident ho obvykle zahajoval slovy: "Vítám vás na půdě starodávného Pražského hradu, tradičního sídla českých králů..." Protože měl vyvinutý smysl pro absurditu stereotypů, tak si tuto opakovanou situaci sám uvědomoval. Jednou v krátké přestávce před přijetím dalšího velvyslance se na nás ostatní podíval a řekl: "Tak já teď zase řeknu „Vítám vás na půdě starodávného Pražského hradu.. „ a budu se dívat, co to s vámi udělá." Stalo se, pan velvyslanec předal listiny a prezident pronesl onu formuli. Kolegové zůstali v klidu a já jsem se upřeně zadíval do jeho očí, aby věděl, že s ním tu hru hraju. Svůj smích zamaskoval kašlem, on jediný totiž neustál svůj vlastní vtip.

Dělával jsem s ním přípravy na rozhovory s novináři. Ne, že by si nevěděl rady, vždy nakonec odpovídal skvěle, pohotově a osobitě, ale šlo spíš o jakousi přehrávku. Procházeli jsme otázky, já jsem navrhoval obecné odpovědi a on si je pak rozvinul nebo zvolil jiné. Byla tam jednou otázka, jakou má životní ambici, čeho by chtěl sám za sebe dosáhnout. Mě napadlo: aby zůstal slušným člověkem. A on se zasmál, protože přesně to chtěl říci sám.

Byla to mimořádná osobnost. V osobních střetech byl často bezbranný, zejména vůči asertivním jedincům, ale od jeho vnitřního přesvědčení ho nikdo neodvrátil. Nevítězil ve střetech, ale spíše v jakési vnitřní umíněnosti. V té vnitřní pevnosti byla jeho síla i schopnost odolávat represím totalitního režimu.

Boj o právo na odkaz Václava Havla?

Parlamentní listy.cz:

Karel Schwarzenberg uvedl, že je absurdní, že V. Klaus režíruje Havlův pohřeb a že V. Havel pod Klausem dosti trpěl a byl proti němu bezbranný. Souhlasíte?

Jiří Oberfalzer:

Toho jsem se velmi obával, že vypukne národní boj o právo na odkaz Václava Havla. Není důležité, kdo organizuje pohřeb a posmrtné pocty. Důležité je, jak se kdo ujme pozitivního odkazu svými praktickými skutky. Pravda není jen jedna a její upřímné hledání a odvaha bránit přesvědčení o ní stojí vždy nad jejím vlastnictvím, které nemůže být nikdy jiné než pofidérní.

Jak jsem exprezidenta Havla poznal, z lecčeho, co se po jeho smrti děje a bude dít, měl by upřímnou legraci. Ale určitě by nechtěl, aby se na jeho odkazu společnost rozdělovala.

Hostem v Politické střelnici

Jak obstál senátor Jiří Oberfalzer v Politické střřelnici u Zuzany Bubílkové na TV Barrandov se můžete podívat na :

http://www.barrandov.tv/69199-politicka-strelnice-4-12-2011

Po Řecku už neplatí nic

Když počátkem století vyjednávala vláda Vladimíra Špidly podmínky našeho vstupu do Evropské unie, byla jejich součástí také povinnost přijmout společnou měnu - euro, jakmile Česká republika splní maastrichtská kritéria (cenová stabilita, stabilita devizového kursu, podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit šedesát procent, deficit veřejného rozpočtu nejvýše tři procenta).

Nevím, zda šlo či nešlo tuto povinnost odmítnout, přesto skeptici již tenkrát upozorňovali na možné ekonomické dopady členství v eurozóně. Oddělení fiskální politiky od monetární přináší pro národní ekonomiky rizika. Pro postkomunistické ekonomiky je taková svázanost přímo ochromující. Platí to ale i obecně pro celý nesourodý hospodářsky spolek, jakým EU je.

V roce 2003 vyslovili v referendu občané souhlas se zněním přístupové smlouvy, tedy i se závazkem přijmout euro. V té době bylo euro stabilní měnou a plnění makroekonomických ukazatelů (maastrichtská kritéria) bylo pro členské země absolutní dogma. Jenže za pár let se kritéria rozvolnila. Protože to potřebovalo Německo a Francie. A za několik dalších let vyšel najevo řecký podfuk. Dnes zcela jasně vidíme, že euro není tak stabilní, jak bylo projektováno, a že EU není schopna uhlídat podmínky jeho stability. Zkrátka eurozóna dnes zdaleka není tou, kterou bývala v roce 2004, kdy jsme do Unie vstoupili.

Pokud se v průběhu hry změnila pravidla tak zásadně (po Řecku vlastně jako by neplatila už žádná), není možné trvat na dohodách, které byly uzavřeny za původních podmínek. Je správné, aby Česká republika požadovala stejnou výsadu, jakou má například Dánsko, Švédsko nebo Velká Británie, a vybojovala si právo rozhodnout o euru lidovým hlasováním. Čeští občané se už několikrát museli uskromňovat, aby se národní ekonomika udržela v jakýchs takýchs mezích. Nikdo nám při tom nepomáhal. Nechme lidi říct, zda chtějí vstoupit do klubu, kde se zodpovědní skládají na nezodpovědné a chudí pomáhají k blahobytu bohatým.

Publikováni v Týden, 7.11.2011

Projev nedemokracie

Během recepce čínského velvyslanectví ve vládním hotelu v Bratislavě chtěl slovenský poslanec Ondrej Dostál darovat čínskému velvyslanci knihu „Za Čínu spravedlivější“. Autorem knihy je čínský právník, obránce lidských práv a politický vězeň Kao č-šeng. Čínský velvyslanec knihu odmítl a navíc nechal Dostála z recepce vyvést. Tato událost byla zveřejněna v médiích a vyvolala reakce.

Podle senátora Jiřího Oberfalzera tato bezprecedentní událost vyvedení poslance Parlamentu z recepce na příkaz čínského velvyslance ukazuje, že Čína není demokratickou zemí.

Jiří Oberfalzer, senátor:

Koncert proti strachu s The Tap Tap 11.9.2011

Právě deset let po útocích na americká dvojčata se Střelecký ostrov v Praze od 9 do 18 hodin promění v zónu beze strachu a bariér . Bezbariérový ostrov se pro vozíčkáře i všechny návštěvníky zpřístupní po jak po vodě (z náplavky mezi Výtoní a Palackého náměstím) tak i výtahem z mostu Legií. Ze schodů mostu se mohou vozíčkáři stejně jako zdraví lidé spustit na ostrov po lanech. Slaňování, doprava lodí i vstup na celý program jsou pro všechny zdarma. Návštěvníci uvidí ukázky sportovních aktivit lidí s handicapem a mohou si je dokonce i sami vyzkoušet. K dobru přijdou také vepřové hody a další občerstvení.

Od 15 hodin začne koncert The Tap Tap a Xindla X. Svým tradičním repertoárem podpoří kapela handicapovaných studentů diskusi o tom, co vyžaduje větší odvahu - zda zemřít jako mučedník, nebo žít život s handicapem. Diskusi o bezpečí uprostřed Evropy ale také o bezbariérovosti měst a potýkání se s handicapem nabídne program na Střeleckém ostrově, který podpoří také starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký a senátor Jiří Oberfalzer.

"Podpořím činnost tohoto orchestru také účastí na písničce Ředitel autobusu, ve které zosobním ředitele," uvedl senátor Jiří Oberfalzer.

Jako císařpán na inspekci ck železné dráhy

Oslavami 110. výročí zprovoznění trati lokální dráhy Zadní Třebaň - Lochovice si stovky lidí připomněly 3. září 2011, kdy se na trať vydal speciální parní vlak. V něm mimo jiné jel na svou inspekční cestu habsburský císařpán František Josef v podání senátora Jiřího Oberfalzera. Dorpovázel ho jeho pobočník, překladatelka, ale i dobrý voják Švejk a další. Ve Všeradicích přišla císaře pozdravit i zdejší rodačka M. D. Rettigová. A samozřejmě přinesla výtečné domání koláčky! Z rukou místních obyvatel převzal císařpán další řád a připil si s nimi na zdraví. Do čela soupravy se postavila nejstarší funkční lokomotiva v Česku zvaná Kafemlejnek, vyrobená roku 1899. Vlak byl nacpaný k prasknutí, kdo se nevešel, musel se spokojit s máváním u cesty. Dojmy vám zprostředkují fotografie (viz galerie).

Regionální magazín Kurýr se ptá

V roce 2004 vystřídal v senátorském křesle za volební obvod Beroun – Praha západ lokálního patriota a majitele nižborských skláren Jiřího Rückla politik ODS Jiří Oberfalzer. O šest let později dokázal svůj mandát obhájit, když ve vyrovnaném souboji porazil kandidátku koaliční strany TOP 09. Pochází z Karlových Varů, ale v našem regionu zapustil hluboké kořeny. Mimo jiné i díky spolupráci s poberounskými ochotníky, v jejichž úspěšných inscenacích pravidelně vystupuje. Vedle vysoké politiky se zapojil i do komunální, když se loni stal zastupitelem Králova Dvora, ve kterém žije.

Vysoká politika, komunální politika, divadlo, členství ve správních radách... Kolik má váš den hodin?

24, ale ten pracovní podle potřeby 8-12, jen výjimečně 16.

Jak vypadají prázdniny senátora za ODS? Byl jste na jachtě v Toskánsku?